O mnoho let později, v roce 1950, Sofie Fuchs, v té době už mnohem starší a vážená dáma, při novém výslechu uvedla, že osoba, kterou Cäzilia Gabriel spolu se zbytkem rodiny hledala, nebyla Cäziliina matka Viktoria, ale její babička Cäzilia Gruber. Nevíme tedy, která z výpovědí svědkyně Sofie Fuchs se více blíží pravdě. 

V motorovně byl jen benzinový motor pohánějící mlátičku obilí. Ten však zůstal na svém místě a vzhledem k jeho hmotnosti bratru jednoho metráku by bylo vlastně i poněkud technicky i fyzicky náročnější jej zcizit. Navíc z prostoru motorovny nebylo možné projít do dalších částí statku, protože s motorovnou je nespojoval žádný průchod.

Zajímavostí je i to, že starý Gruber nenašel žádné stopy vedoucí zpět do lesa. Zůstali nezvaní vetřelci na statku? Přestože Gruberovi v tuto chvíli zbývá už jen jeden den a několik hodin života, stihne se o této události zmínit Lorenzu Schlittenbauerovi, Kasparu Stegmeierovi a Augustu Ritzlovi. Existenci těchto stop potvrdil i svědek August Hueber, který je na vlastní oči viděl, když byl 1. dubna poblíž Hinterkaifecku na lovu zvěře. Příhodu se stopami na statku tedy směle můžeme považovat za věrohodně doloženou.

Na této ifnormaci je ovšem problematické, že ji policii poskytl svědek až několik let po události, nikoli bezprostředně po vraždách, respektive nálezu těl.

zhruba dva týdny před vraždami ve zpovědnici farního kostela ve Waidhofenu našel 700 marek ve zlatých mincích. Říká se, že dobře znal finanční situaci svých oveček a domníval se, že pouze rodina z Hinterkaifecku mohla farnosti věnovat tak štědrý obnos. Ctihodnému muži to nedalo, aby se Viktorie Gabriel při nejbližší možné příležitosti na tyto peníze nezeptal. Viktoria se k penězům přiznala a knězi vysvětlila, že jde o dar farnosti pro misijní účely. Tak štědrý dar církvi se ovšem jeví poněkud podezřele, když si uvědomíme, že zhruba měsíc před touto událostí si Viktoria musela půjčit 3.000 marek od nevlastní sestry. A proč tento dar zanechala právě ve zpovědnici, Viktoria nevysvětlila.

Pastor Haas našel asi dva týdny před nocí vraždy 700 zlatých marek v obálce; tato obálka byla zanechána ve zpovědnici. Peníze údajně zanechala Viktoria Gabriel jako dar pro misi.

(Poznámka: Tato záležitost se poprvé objevuje ve zprávě z roku 1948, kterou z paměti sepsal policista Xaver Meiendres. Její pravdivost – například pokud jde o časovou blízkost k pozdějším vraždám nebo o výši peněz, o které se jednalo – je obtížné posoudit. Policista Meiendres byl do Hohenwartu převelen až v roce 1931 a nebyl zapojen do původního vyšetřování.)

Viktoria Gabriel se krátce před vraždami při nákupu v železářství ve Schrobenhausenu před místním prodavačem měla zmínit, že z podkroví jejich statku se ozývají zvláštní zvuky. A v podobném duchu se vyjádřil i Andreas Gruber, který se dokonce na půdu vydal s lucernou, aby původ zvuků odhalil. Ale nic nenašel.