Kniha, kterou Lenka údajně měla mít sebou, kterou četla. Nebyla nalezena mezi věcmi obětí na místě činu.

AI generovaný text o knize:
Kniha Kdybych zemřel od Jiřího Švejdy je český román vydaný poprvé v roce 1978 Severočeským nakladatelstvím, další vydání vyšlo například v roce 1984 a 1989. Odehrává se v severočeském Litvínově a sleduje příběh úspěšného architekta Přemka, který ve svých 35 letech žije v dostatku, ale cítí se nespokojený a deprimovaný životem v malém městě. Román se zabývá jeho hledáním smyslu života, kdy opouští svou rodinu a vydává se do Prahy za novým začátkem, včetně dobrodružství s mladou dívkou. Téma krize středního věku a hledání osobního naplnění je v knize klíčové, přičemž Přemek často čelí vnitřním rozporům a hypochondrii, což ho vede k rozhodnutím, která ne vždy přinášejí očekávaný vzestup, ale spíše pád. Kniha je chválena za Švejdovy vypravěčské schopnosti, živé dialogy a atmosferické vykreslení prostředí severních Čech, které autor důvěrně zná. Čtenáři oceňují její aktuálnost, protože zkoumá univerzální otázky smyslu života, ačkoli někteří považují hlavního hrdinu za sobeckého či morálně problematického. Komentáře na čtenářských platformách, jako je Databáze knih, zdůrazňují, že román nutí k zamyšlení nad vlastními životními volbami, i když někteří jej hodnotí jako poněkud pesimistický nebo přímočarý. Má průměrné hodnocení kolem 68–79 % na serverech jako ČBDB.cz či Databáze knih, kde se objevují různé pohledy na Přemkovy činy a motivace.Děj je časově vymezen měsíčním vojenským cvičením v Liberci, ale retrospektivy odhalují Přemkovu minulost a vývoj jeho postojů.

Švejda, Jiří: Kdybych zemřel (databazeknih,cz)

Při dalším pátrání po hřebeni skalního masivu byly objeveny pod nízkým převisem, 120 metrů od Lenčina „hrobu“, dvě modré turistické krosny s hliníkovým rámem, horolezecký modro-červený batoh a kytara s prasklou kobylkou v hnědo-zeleném pouzdře.

„Místo na mě působilo tak, že byly batohy uschovány, neboť byly pod převis urovnány tak, aby byly kryty padlým kmenem stromu a rostlým kapradím, a nalézaly se asi patnáct metrů od převisu, kde bylo ohniště a možnost přenocovat pod širým nebem. Podle vnějších znaků ležely krosny na místě delší dobu,“ nadiktuje do protokolu jeden z příslušníků Veřejné bezpečnosti.

V popisovaném tábořišti, které připomíná mělkou jeskyni, je složeno několik igelitových pytlů, na plochém kameni stojí svíčka, kotlík a na zemi v suchém listí pivní láhev značky Kapitán s ruličkou papíru uvnitř.

„V tu dobu vše působilo jako sebevražda s dopisem na rozloučenou. Po zjištění, že v dopise jsou jen nějaké bezcenné zprávy a pozdravy, připadala mi celá věc jinak. Dva muži mrtví vedle sebe. Jeden má svázané ruce pod sebou. Oba jsou přikryti větví. Žena je zahrabaná a věci, které by mohly prozradit jejich přítomnost, někdo nastrká do spacího pytle a shodí ze skály…“ svěří se později policista, který batohy v kapradí objevil.