(„Kronikář“ měl zaznamenávat události u hřenské OSH a intenzivně se zajímal o to, kdo je vrah).

Osobu „Kronikáře“ – Jaroslava P. Úřad dokumentace a vyšetřování ztotožnil a neúspěšně vyslechl. Kronika se nikdy nenašla. 

„Kronikář“ Pokorný ukázal kroniku paní Havlové a paní Plškové. Fotka pohraničníků je z archivu pana Tupého a poskytl ji jeho syn bez dalšího vysvětlení. Pokorný nebyl obviněný a vyslýchán byl patrně z popudu zmíněných dam.

Matka Petra Havla. Po léta aktivně pátrala po vrazích svého syna. Úzce spolupracovala s Jindřichem Straussem a přijala jeho teorii o vině Ladislava Foršta, kterou následně šířila v médiích. Její neúnavná snaha udržela případ v povědomí veřejnosti.

Jindřich Strauss sehrál v případu dvě zásadní role. Jako horolezec byl součástí policejní pátrací akce, během níž nalezl ostatky Petra Havla a Pavla Plška. Současně se stal tvůrcem dominantní vyšetřovací teorie, která na desítky let ovlivnila směřování pátrání.

Straussova teorie: Jeho hlavní tezí bylo, že pachatelem trojnásobné vraždy byl velitel místního oddělení OSH Ladislav F. (Foršt). Straussova teorie ho vykreslovala jako sadistické monstrum a sériového vraha, kterému připisoval i další nevyřešené vraždy. V diskuzích se opakovaně objevuje otázka, zda jeho posedlost Ladislavem F. pramenila z osobní záště, jak naznačuje uživatel „Stalker“, nebo zda šlo o snahu odklonit vyšetřování od skutečného pachatele.

Vliv na vyšetřování: Svou teorii sepsal do dokumentu „Stručný výtah událostí“, který zásadně ovlivnil vyšetřování Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) po roce 1990. Stejně tak hluboce ovlivnil matku jedné z obětí, paní Havlovou, pro kterou se stal jakýmsi „mentorem“.

Klíčové rozpory a fabulace: Mnoho Straussových tvrzení se neshoduje s informacemi z vyšetřovacích spisů.

Jeho motivace zůstává záhadou. Šlo o osobní mstu, snahu někoho krýt, nebo pouhou posedlost případem, která přerostla v konstrukci vlastních teorií?

Jindřich Strauss, horolezec a nálezce těl obou mužů, se stal jednou z nejkontroverznějších postav případu. Jeho role se postupem času transformovala z pomocníka policie na aktivního tvůrce vlastních vyšetřovacích verzí.

• Počáteční role: Jako horolezec byl přizván policií k pátrací akci po nálezu lebek. Právě on objevil ostatky Petra Havla a Pavla Plška na skalním ostrohu.

• Následné jednání: Po nálezu začal vyvíjet vlastní, mimořádně aktivní činnost.

    ◦ Vytvořil detailní, avšak fiktivní a na domněnkách založený scénář vraždy „Stručný výtah událostí“. Tento dokument obsahoval smyšlené, grafické detaily jako spoutání Petra Havla „do obráceného kozelce“ a proříznutí žil „skrz kotníkové boty“, které byly v přímém rozporu s nálezovou situací.

    ◦ Rozvinul obsedantní teorii, podle které byl vrahem velitel místní jednotky OSH Ladislav F., kterého bez jakýchkoli důkazů obviňoval.

    ◦ Systematicky ovlivňoval matku jedné z obětí, paní Havlovou, a přesvědčil ji o své verzi, kterou následně oba prezentovali médiím i vyšetřovatelům ÚDV.

• Hodnocení: Sám Strauss se v policejním vyšetřování ocitl na třetím místě v seznamu podezřelých. Jeho jednání lze interpretovat buď jako projev posedlosti případem, nebo jako záměrnou a sofistikovanou snahu odklonit vyšetřování od skutečných pachatelů.

Horolezec a převozník, který se účastnil policejní pátrací akce a nalezl ostatky mužů. Po roce 1990 se stal klíčovou postavou, která formovala vyšetřování ÚDV. Jeho hlavní teorií byla vina velitele OSH Ladislava Foršta, kterého vykresloval jako sériového vraha. Sepsal pětistránkový dokument „Stručný výtah událostí“, který předal ÚDV a který se stal scénářem pro jejich vyšetřování. Silně ovlivnil paní Havlovou. Jeho výpovědi obsahují řadu rozporů s oficiálním spisem (např. popis provazu, nález bot) a své informace zakládal na údajných ústních sděleních od (smyšlených) kriminalistů. Byl vyšetřovateli zařazen na třetí místo mezi podezřelými.