• Je větrno, 17 stupňů a drobně mrholí. Policie propátrává okolí. A bohužel to není poslední tragická zpráva onoho pošmourného podvečera. „Pokračoval jsem od prvého nálezu vzhůru do skalního masivu. Vylezl jsem do skalní úžlabiny a zde jsem spatřil lidskou holeň i s botou. Technik záhy nalezl další lidské pozůstatky. Vzhledem k poloze nálezu a tomu, že byl zakryt zeminou, si myslím, že jde o násilný trestný čin,“ vylíčí šokovaný nadstrážmistr místního oddělení Veřejné bezpečnosti.
• Jeho kolega o několik dní později doplní: „Naše pocity byly smíšené, zvláště proto, že se jednalo o tři zmařené mladé životy, přičemž příčinu jejich smrti si nikdo nedovedl vysvětlit.“
• Třetí tělo, oblečené ve značně rozpadlé sukni a svetru, z části zahrabané pískem a suchým listím v úzké, pět metrů hluboké skalní průrvě čtyři metry nad zemí, patří ženě do třiceti let. Mělký hrob se nachází asi šedesát metrů od mužských pozůstatků, padesát metrů bokem od Fučíkovy stezky směrem na Pravčickou bránu.

„Dvě mužské kostry leží těsně vedle sebe v mělké úžlabině na okraji skalnatého převisu. Mají na sobě zbytky zetlelého oděvu, kostry jsou přikryty silnou větví z borovice ve tvaru V a leží mezi nimi prádelní šňůra tak, že to vypadá, že jsou k sobě svázány,“

• Horolezci brzy ráno naleznou dvě kostry bez hlav na vrcholu těžko přístupného pískovcového skalního výběžku vypínajícího se sto metrů nad roklí, kde byly vyzvednuty lebky.
• Petrovo „svázání“ – nálezový stav byl takový, že Petrova kost pravé ruky nesla smyčku prádelní šňůry jejíž volný konec vedl pod tělo.
• Vlevo těsně vedle, blíže převisu, leží na boku další mužský skelet oblečený v tenkých teplácích a tmavém triku s dlouhým rukávem a s obtížně čitelným potiskem na hrudi – pěticípou hvězdou v kruhu a nápisem Big Sport. Pravá pohorka se žlutou podešví, opřená kousek od těla o usychající smrček, má rozvázanou tkaničku.

„V místě zápěstí levé ruky jsou nalezeny hodinky ze žlutého kovu s čtverhranným číselníkem, hnědý pásek, hodinky nejdou a v době ohledání ukazují 23.55 hodin, při přechodu datumovky z 30. na 31. den nezjištěného měsíce,“

Skupina přichází k Hinterkaifecku lesní stezkou z Gröbernu a nachází se teď na jeho severní straně. Jsou asi čtyři hodiny odpoledne. Postupně zjišťují, že celý objekt je uzamčený, a na Schlittenbauerův pokyn se proto ubírají do průjezdu mezi strojovnou a stodolou, odkud se rozhodnou násilím vylomit dveře do stodoly. Ty, které byly podle pozdějšího svědectví mechanika Alberta Hofnera v době jeho pobytu na statku otevřené.

Skupina mužů tedy tyto dveře prolomí, ale ještě než se rozhodnou pokračovat dál, Sigl ve zlé předtuše synům Lorenze Schlittenbauera přikáže:

„Radši zůstaňte venku.“

Tři dospělí muži vstupují do stodoly v pořadí Schlittenbauer, Pöll a Sigl. Pöll si všímá, že Schlittenbauer o něco zakopl, načež zbystří a protože je už v prostorách stodoly trochu tma, začne pod pudem sebezáchovy nohama trochu šoupat po zemi, aby nedejbože taky o něco nezakopl. Hmatem ve svých nohou na něco narazí a svým dvěma společníkům zahlásí:

„Něco tady je.“

Schlittenbauer se vrátí pár kroků zpět a nadzvedne dřevěné prkno, o které před chvílí zakopl. Zpod něj a navrstvené slámy vytáhne za nohu lidské tělo. Je to Andreas Gruber. Pöll a Sigl v šoku prchají ze stodoly zpět na dvůr, zatímco Schlittenbauer zůstává uvnitř.